TAJNÁ SVATBA V DOBĚ KORONAVIRU ANEB JAK SE ROZHODNOUT PRO SVATBU VE ČTYŘECH

Neznám mnoho lidí, kteří by se své „ano“ řekli v komorním duchu. Asi i proto jsem se rozhodla svůj blog otevřít tímto tématem. Každý z nás má rozdílné sny. Zatímco pro jednoho může být dokonalá svatba o velikosti menší vesnice, druhý si neumí obřad představit jinak než v okruhu nejbližší rodiny. My si „svůj den“ představovali jako rande ve dvou. A tak jsme ho měli ve čtyřech, respektive v pěti.

Naše svatba na Chodovské tvrzi

Otázku lásky beru velmi vážně, stejně tak jako otázku svobody. Nejsou to jen prázdná slova, ale hluboce zakořeněné hodnoty. Pro mě jsou, byť pomyslná, ztráta svobody a zároveň slib oddanosti jednomu člověku tou nejintimnější a nejsoukromější záležitostí, která mne v životě potkala. Nedovedu si představit, že bych se srdcem na dlani a odhalenými city měla předstoupit před menší vesnici. Zpětně jsem velmi vděčná, že jsme se po dlouhých diskuzích a přemýšlení s mým mužem společně rozhodli pro tajnou svatbu s tím nejmenším možným počtem svatebčanů.

Přáli jsme si totiž mít svatební den jeden pro druhého. Nechtěli jsme být nikým a ničím rušeni, jen žít okamžikem. Měli jsme vysněné celodenní úžasné rande. Chtěli jsme malou, ale do posledního detailu naplánovanou, hlavně pro nás krásnou a pohodlnou, svatbu.

VÝHODY

Jako občasná svatební fotografka, která nafotila něco kolem dvaceti svateb, moc dobře vím, že atmosféru dne nedělá nevěsta se ženichem, ale svatebčané. Je velký rozdíl mezi svatbou, kde u většiny stolů sedí tetičky ze třetího kolene, a svatbou, kam je pozván sehraný hokejový tým s rodinami. Ačkoliv jsme s mým mužem obklopeni spoustou skvělých přátel, většina z nich se bohužel navzájem nezná. Fantazii mám velkou, ale popravdě si nedokážu přestavit, že by se tam všichni začali spolu hned spontánně bavit. S mužem by nás to pasovalo do nevděčné role moderátorů a my bychom tak neměli čas sami na sebe.

Objetí svědkyň

Někdy může být standardní svatba také logistickou komplikací. S mužem žijeme dlouhá léta v našem hlavním městě. Jeden pochází ze Středních Čech, druhý je původem z Moravy, většinu přátel máme z Prahy a zbytek se rozprchl do světa. Dostat je všechny na jedno místo by rozhodně nebylo logisticky snadné. V tomto případě jsme více než naše peníze šetřili především naše nervy.

Nesmím zapomenout ani na introvertně založené jedince. Věřím, že po Zemi kráčí spousta extrovertů, které svatba obřích rozměrů dokonale naplní. Introverti mají rozhodně odlišné prožitky. Představa dne, kdy by měli být kompletně středem pozornosti je vyloženě děsí. Sama celoživotně trpím absolutním odporem k různým slavnostním ceremoniálům, které se bezprostředně týkají mé osoby jako středu dění. Taneční hodiny pro mě byly nutným zlem, maturitní ples jsem obrečela. Budoucí novomanželé by se měli naučit dělat kompromisy už při plánování svatby a brát navzájem ohledy na svá přání. Takovým kompromisem může třeba být intimní obřad a honosná after party.

Ohromným pozitivem malé svatby jsou finance. Sice je v přepočtu na hlavu miniaturní svatba o dost nákladnější než svatba větších rozměrů, ale ve výsledku vyjde výrazně levněji a většina běžných lidí si na ni nemusí brát půjčku jako na zánovní auto. Absolutní základ se většinou pořizuje tak jako tak: prstýnky, oblečení, vizážistka, fotograf.. Jenže pozor! S výrazně menšími náklady se ovšem také pojí potenciálně menší „výdělky.“. Většina svateb se totiž zpětně více či méně zaplatí na darech. U komorní a navíc ještě tajné verze tohle neplatí. Většina příbuzných se řídí heslem „Nezveš, tak nic nedarujeme“.

V neposlední řadě je nespornou výhodou takhle komorních svateb časová (ne)náročnost. Díky pozdnímu podzimu a všeobecné pandemické situaci nám stačilo vybrat jen termín. Dokonce se nám podařilo ukořistit datum opravdu krásně symetrické a lehce zapamatovatelné. Byrokratické „radovánky“ jsme hravě zvládli během jednoho týdne. V pohodlí domova a s papučemi na nohou, jsme absolvovali většinu nákupů potřebných náležitostí díky e-shopům. Pak už jen stačilo zaskočit do konfekce a vybrat oblečení pro ženicha. Místo přebírání hromady dotěrných dodavatelů vidlemi, jsme se zbytek měsíce jen těšili, až nastane náš „Den D“.

Svatební hostina Kavárna Pod pavlačí

Přiznám se, že nám také do karet hrála loňská koronavirová krize, která striktně omezovala počty svatebních hostů během obřadu i na následné hostině. Na obřadu mohlo být včetně oddávajícího a matrikářky celkem 10 lidí. Hostina směla být o chlup větší, ale vzhledem k tomu, že fungovala pouze výdejní okénka, nebylo kde slavit. Trošku jsme doufali, že tento argument budou nepozvané rodiny při slavnostním odhalení naší radostné události budou brát jako polehčující okolnost. Já se jako bonus ještě uklidňovala tím, že moje maminka už jednu středně velkou svatbu díky mé mladší sestře absolvovala, tak mi absenci velkoslávy nebude do smrti vyčítat. A ví, že jsem vždy o malé svatbě mluvila. A taky ví, že jsem blázen.

NEVÝHODY

Na druhou stranu pokud takhle tolerantní rodinu nemáte, hrozí nějaké, byť sebemenší, riziko, že vaše jednání skrz naskrz rozbourá rodinné vztahy. Že novomanžel nebude respektován a přijat. Když víte, že by vás dlouhodobý konflikt v rodině psychicky sžíral. Myslím, že za riziko to nestojí a je fajn pozvat alespoň rodiče, i když možná svatbu před okolím neutají.

Se svědkyněmi po obřadu

Leckdo by mohl namítnout, že tajnou a malou svatbou se manželé připraví o celou řadu společných vzpomínek spojených s plánováním tak velkého projektu. V dobách případných budoucích krizí se tak prý máte společně k čemu vracet. Takový názor nesdílím. Měli jsme sice malou, rychle připravenou svatbu, ale rozhodně nebyla nepromyšlená, nenaplánovaná nebo nevymazlená. Naopak myslím, že nás spojovalo velké tajemství, spiklenectví a s tím spojený společný adrenalin.

Ještě si dovolím jedno malé varování na závěr. Pokud pocházíte z malého města nebo vesnice, tak raději popojeďte za svým snem trošku dál. Ono se může totiž stát, že než dorazíte z místní matriky domů, bude váš záměr znát celá ulice včetně vašich rodičů. A věřte, že byste si tuplem svatební den za těchto okolností neužili.

foto: Katka Thér