JAK JSME PLÁNOVALI MALOU SVATBU S VELKÝM NASAZENÍM
- Veronika Homola
- 25. 3. 2021
- Minut čtení: 7
Jakmile jsem se společně rozhodli, že se se chceme vzít, plánování samotné svatby šlo hladce jako po másle. Všechny naše nápady do sebe zapadaly jako dílky puzzle. Inspirace se povalovala všude kolem nás. Stačilo ji jen zvednout a zasadit do správného políčka. Všechno do sebe perfektně zapadalo a dávalo naprosto dokonalý smysl.

MÍSTO A ČAS
První na řadě byl termín svatby. Oba jsme moc chtěli svatbu uprostřed barevného podzimu. Představa pestrého listí a přívětivého počasí se nám líbila, a tak jsme si vybrali říjen.. Podmínkou bylo zajímavé datum s tím, že termín měl alespoň okrajově navazovat na víkend. V hledáčku jsme měli sobotu 10. 10. 2020 nebo pátek 30. 10. 2020. Nakonec vzhledem k šibeničnímu termínu (do reálného plánování jsme se pustili až koncem září) jsme se rozhodli pro vzdálenější datum. Deset dní na realizaci nám zejména kvůli dodavatelům přišlo málo, nechtěli jsme se dostat do zbytečného stresu a zhruba měsíc času na organizaci byl v našich očích reálnější.

Od začátku jsme oba měli jasno v tom, že chceme mít malou a pokud možno tajnou svatbu. Nepopírám, že zejména já jsem v hlavě soustavně přemítala, jestli děláme dobré rozhodnutí vůči našim rodičům. Jenže touha mít intimní svatbu jen o nás dvou byla silnější. Navíc jsme chtěli prožít náš den jako jedno celodenní rande v místech, kde to máme rádi. Naší nejoblíbenější částí Prahy je asi Letná. V této oblasti jsme se oba pohybovali moc rádi a často se naše schůzky odehrávaly právě zde. V nedaleké Stromovce jsme se poprvé setkali. Přišlo nám to jako moc pěkná symbolika.
Malovali jsme si, že obřad uděláme pod širým nebem přímo u letenského Metronomu a následně obejdeme pěšky místní námi oblíbené podniky – svatební hostinu zdlábneme v Salt'n'Pepa Kitchen, na zákusek s kafíčkem si zaskočíme do Cafe Letky, svatební focení spácháme ve Stromovce a slavnostní zapíjení se svědky uskutečníme v našem milovaném Bio Oko. První, kdo nám do celého konceptu hodil vidle, byla městská část Praha 7. Ta vybírá poplatek 5.000 Kč za každého, kdo není jejím občanem a rád by zde vstoupil ve sňatek manželský. Deset tisíc nám při naší minisvatbě přišlo jako zbytečný luxus. Druhou komplikací bylo uzavření bistra Salt'n'Pepa, které se se svým nájemcem prostor nedomluvilo na prodloužení smlouvy. A poslední hřebíček do rakve zarazil pandemický nouzový stav, který udělal z otevřených podniků pouhá výdejní okénka.
Jeden by se řekl, že těch kompromisů bylo najednou příliš, ale my se na náš svatební den natolik těšili, že jsme se rozhodli jej celý přeskládat, a nakonec to celé dávalo ještě daleko větší smysl. Byli jsme čerstvě přestěhovaní na Hájích, tak jsme vygooglili, že nejbližší místo, kde v této části oddávají, je Chodovská tvrz. Tehdy jsme tam byli na procházce a navzdory okolnímu sídlišti nám to místo přišlo vlastně malebné. Stromovky jsme se vzdát nechtěli, a tak jsme se domluvili, že se tam po obřadu přesuneme. V té době už jsem věděla, že nemohu pít alkohol, tak co bych si stavbu také neodřídila.. Bylo mi naprosto jasné, že můj kluk focení bez pořádného jídla nedá, a tak jsem vymyslela, že když už budeme tím autem popojíždět po Praze, tak se prostě nemůžeme nestavit v našem úplně nejvíc nejoblíbenějším podniku a tím je milovaná Kavárna Pod pavlačí.
KOSTÝMY
Opět jsme se oba velice rychle shodli i na tom, co bychom měli rádi na sobě. Já jsem leta letoucí věděla, že pokud se někdy budu vdávat, nebudu mít na sobě klasické bílé šaty. Sebevědomě můžu prohlásit, že mi sluší klasický retro střih, a tak začalo hledání. Šaty se mi nechtělo půjčovat. Raději jsem chtěla něco levnějšího, co bych mohla unosit i v běžném životě a nemusela se bát zničení. V hlavě mi uvízla mentolová myšlenka. A tak jsem během jednoho odpoledního pátrání na internetu narazila na e-shop MOODA.cz, kde měli přesně to, po čem mé srdce prahlo. Objednala jsem si zde krátké retro puntíkaté šaty v mentolové barvě společně se spodničkou. Na podpatky jsem se necítila a na balerínky už byla zima, tak jsem hravé šaty doplnila těmi snad nejlevnějšími teniskami. Koupila jsem je na e-shopu TexBase.cz za pár kaček. Kecky měly sloužit jen na pouhý jeden den. Bílé boty na běžné nošení (alespoň pro mne) zkrátka nejsou. Svatební outfit jsem doplnila o obyčejný bílý rozepínací svetřík zakoupený rovněž přes e-shop z obchodní sítě H&M a bílý “elegantní” koženkový batůžek z e-shopu Etmarino.cz. Jediné, do čeho jsem opravdu zainvestovala byla džínová bunda s bílým kožíškem, kterou jsem pořídila v kamenném obchodě Cropp. Tu jedinou mám v plánu dlouhodobě intenzivně nosit. Sakum prásk mne outfit pro nevěstu vyšel na necelé 3.500 Kč.

Nakupovat na chlapa je daleko složitější. Naštěstí jsem s mým nastávajícím stihli ještě otevřené kamenné obchody, kde mohl oblečení pohodlně vyzkoušet. Jelikož můj kluk má nákupy rád přibližně stejně jako já, měli jsme hotovo v prvním obchodě. Můj nastávající si přál oženit se v pohodlném smart casual stylu. Jeho přání je mi rozkazem, tak jsme společně vybrali tmavě šedé ležérní kalhoty, černý tenký rolák a sportovní světle šedé sako. Nakoupili jsme v Reserved a neutratili jsme ani 3.000 Kč.
MASKY
Od začátku jsem věděla, že chci v těchto pandemických časech svou svatbou podpořit oblíbené podniky a zapojit své staré známé. První volba padla na Johanku Medovou jako na mou make-up & hair stylist, se kterou jsem spolupracovala na několika foto projektech. Velký bonus Johanky byl i ten, že bydlí od nás (a tedy od Chodovské tvrzi) kousek. Měla jsem velkou radost, že měla tento termín volný. Na zkoušku líčení a vlasů dorazila k nám domů, a dokonce nám doporučila i barberku pro dlouhý pandemický vous mého nastávajícího chotě. Za obě služby včetně předsvatební zkoušky jsme nezaplatili více než 5.000 Kč.
Moje představa líčení byla velmi decentní, protože se téměř nemaluji. Vlasy jsem naopak chtěla mít co nejvíce upevněné. Mám hodně dlouhé, husté, ale zároveň těžké vlasy, které by opustily většinu účesů i za drobného podzimního mrholení. Rozkaz tedy zněl jasně – hodně, hodně, ale hodně moc pinetek, a ještě víc fixování. Johanka odvedla perfektní práci a jak účes, tak i líčení kompletně vydržely celý dlouhý sychravý den.
KVĚTINY
K jednoduché a praktické vizáži jsem samozřejmě nutně potřebovala uvázat naprosto stejnou svatební kytku. Věděla jsem, že budu cestovat po celé Praze, možná bude pršet a foukat vítr. Přála jsem si mít stejné živé květiny ve vlasech. Jako svatební fotografka vím, že během náročného dne živé květiny většinou rychle odchází. Po dlouhých hodinách pátrání na Pinterestu jsem objevila konečně to pravé. Jednoduchou a praktickou vazbu z nevěstina závoje neboli šateru letnatého. Velkou vazbu pro mne, dvě menší pro svědkyně, pro budoucího manžela korsáž a pár větviček do vlasů jsem emailem objednala s dovozem přímo domů v Kytkách od Pepy. Posloužily naprosto skvěle a dodnes mám kytičku usušenou doma ve váze. Cenově jsme opět nepřesáhli 2.000 Kč.
OKOVY
Největším adrenalinem pro nás byl rozhodně výběr prstýnků. Jelikož jsme je také objednávali prostřednictvím internetu, rozhodli jsme se pro levnější stříbrnou variantu s tím, že si třeba na nějaké budoucí kulaté výročí prstýnky vybereme nové. Výbornou zkušenost jsem vždy měla e-shopem KREDUM.cz, kde nabízí “tak trochu jiné” šperky. Naštěstí jsme si oba vybrali a dokázali se domluvit na jednom vzoru. Zalíbil se nám obyčejný kroužek se strukturovaným tlačeným reliéfem. Měla jsem trošku obavu, zda bude prsten vhodný i pro pořádného chlapa, ale i na pánské ruce se vyjímá decentně a skvěle.

Adrenalin nepřišel s výběrem, ale s dodací lhůtou prstýnků. Nejprve jsme si objednali měrky na měření správných velikostí. Ty dorazily obratem. Během víkendu jsme prsteny zkoušeli ráno, v poledne i večer, abychom zjistili, jak moc nám prsty během dne otékají. Obratem jsme objednali správnou velikost a čekali, až nám hotové za dva týdny přijdou. Počítali jsme samozřejmě i s nějakou rezervou. Jenže COVID nechodí po horách, ale po lidech, a tak se i výroba našich prstýnků o pár dní opozdila. A když myslím “pár dní”, tak tím myslím, že dorazily doslova dva dny před obřadem. Už jsme pomalu vymýšleli, jestli sednout do auta a jet je vyzvednout do Pecky nebo svatbu přesouvat. Nakonec jsme měli více štěstí než rozumu a dorazily.
A protože neměla naše svatba svatební tabuli, ani žádnou další osobní výzdobu, tak jsme si na památku pořídili jako stojánek na prstýnky březový špalíček. Špalíček jsem také ozdobila snítkou nevěstina závoje. Za prstýnky společně se špalíčkem jsme zaplatili dohromady necelé 4.000 Kč.
PAMÁTKA
Od samého začátku jsme věděli, že do čeho chceme opravdu investovat je fotograf, který zmapuje většinu našeho dne. Chtěli jsme si uchovat vzpomínky na nejkrásnější rande, které kdy zažijeme. Přáli jsme si ukázat tento slavnostní okamžik našim dětem. A především jsme chtěli tento okamžik zachytit pro naše rodiny. V hlavě jsme měli velký plán na překvapivé odhalení našeho tajemství společně s webovou prezentací z našich společných fotek. Naše volba padla na skvělou fotografku Katku Thér, která nám svou společností zpestřila den a do naší partičky skvěle zapadla. Navíc jsme od ní měli zpracovanou hromadu fotek rychlostí blesku společně s několika povedenými GIFy. Myslím, že jsme si nemohli vybrat lépe. Do služby jsme investovali celkem 13.500 Kč.
SVĚDECTVÍ

A to nejlepší na konec. Záležitost, kterou jsme samozřejmě řešili jako první, byl výběr svědků. Protože, jak už jsem zmiňovala v předchozím článku, svatebčané dělají svatbu. Jako první mne napadla moje blízká kamarádka Marťa. Marťu znám z dávné minulosti (rozuměj puberty) a ona ví, jakým člověkem jsem kdysi dávno byla. Intenzivně jsme se začaly znovu přátelit před několika lety a doufám, že zároveň ví, jaká jsem dnes. Vnímám ji jako most spojující minulost se současností. Proto jsem také byla ráda, když si na mě udělala čas. A nyní na věky bude spojovat také současnost s budoucností. Navíc má skvělou povahu do nepohody, nakažlivou pozitivitu, je úžasná společnice, a hlavně je pro každou špatnost, tak byl velký předpoklad, že udrží tajemství pod pokličkou až do našeho “ano”. Jo a taky bydlí na Letná a umí skvěle anglicky. Což ocenila zejména manželova americká svědkyně, se kterou si vyloženě padly do oka. Naše obě svědkyně, Brooke a Marťa, byly ta nejlepší volba. I díky nim jsme mohli prožít tento nezapomenutelný den.
SHRNUTÍ
Největší zkoušku odvahy projevil můj kluk, který kvůli podání žádosti o uzavření manželství potřeboval ukořistit rodný list. Ten se bohužel nacházel u jeho maminky a při jeho získávání jsme se oba dost zapotili. Ale vše nakonec v pořádku klaplo a naše malá bílá lež nebyla ani náznakem odhalena. Tajemství přežilo.
Naše malá svatba nás vyšla na krásných 31.000 Kč, tedy pokud nepočítám náklady za benzín a útratu za hostinu u výdejního okénka. Není to moc, pokud ovšem celkovou částku vydělíme počtem hlav, dostaneme se na 7.750 Kč na osobu. A to už zní jako velmi luxusní částka.
Naše svatba ale nebyla vůbec o penězích. Byla o zážitku. Nešlo nám o to ušetřit, ale chtěli jsme strávit den po svém a jen pro sebe. Intimita se nedá vykoupit cenou zlata. Tímto malým souhrnem jsem chtěla jen ukázat, že k tomu, aby se dva mohli vzít opravdu nejsou potřeba statisícové částky, ale jen vzájemná láska a trocha té vůle.
foto: Katka Thér
Comments